Článek z Jezdectví červenec 2009

http://www.jezdectvi.cz/kategorie.aspx/zajimavosti/clanek/ochutnavka-z-jezdectvi-sa

 

Safari u Hradce: Koňský ráj to na pohled!

 

Jsou to tři roky, co jsme vás poprvé informovali o tzv. aktivní stáji, tedy volném ustájení, kde si koně žijí takřka jako v ráji. Celý areál je totiž maximálně přizpůsoben komfortu koní s důrazem na přiblížení se k jejich přirozenému prostředí. Koně tak namísto stání po většinu dne v boxu tráví svůj čas venku s ostatními koňmi, sami si rozhodují, kdy si dojdou na žrádlo, přičemž krmné dávky jim stanovuje počítač.

 

Něco podobného donedávna v našich podmínkách znělo jako sci-fi. Nyní se již jedná o realitu i v České republice. První aktivní stáj u nás totiž zprovoznili manželé Safariovi počátkem června v Žižkovci u Hradce Králové. Další má brzy následovat na Benešovsku...

 

Je libo seno z automatu?

Aktivní stáje naplňují základní koňské potřeby jako jsou: pohyb, sociální kontakt, vzduch, světlo a pravidelné plnění. Asi nejzajímavější pro nás lidi je způsob krmení, který v nich zajišťují krmné automaty řízené počítačem. Ten jednotlivé koně rozeznává podle čipů, které mohou mít buďto na obojku, příp. připevněný do hřívy a nebo veterinární čip umístěný pod kůži. Pokud některý jedinec vynechá žrádlo, další dávku dostane zdvojnásobenou. Automaty jsou schopny krmit čtyři druhy jádra, jeden typ tekutých a jeden minerálních přípravků. „Majitel si sám nastaví, kolik chce krmit. Do počítače zadá denní limit u každého druhu krmení a počet dávek. Koně tak mají motivační prvek, že si pro jádro i seno chodí několikrát za den. Seno, sláma, jádro i voda jsou navíc v jiné části areálu a tak kůň nachodí během dne i několik kilometrů – to je ovšem pro něj naprosto přirozené, protože v přírodě stráví hledáním potravy i 19 hodin denně. Koním nevyhovuje systém krmení 3x za den, jak je běžné ve většině ‚boxových‘ stájích. Podle pozorování chování v aktivních stájí, se koně žraním zabývají více jak tři čtvrtiny dne a jdou se najíst třeba i ve 3 hodiny ráno,“ říká Radovan Vyšín ze společnosti, která se u nás zabývá stavbou jezdeckých areálů, vč. aktivních stájí. „Rozhodně se nedá říci, že by chozením za žrádlem ztráceli energii, která jim bude chybět např. při práci pod sedlem – nevybíjejí ji zbytečně, ale účelně. Koně v aktivních stájích nemají potřebu bezhlavě lítat z jednoho konce na druhý, což máme možnost vidět např. u koní z boxového ustájení poté, co je vypustíme do výběhu,“ upřesňuje.

 

Gumové polštáře a koňský záchod

Další specifikum aktivních stájí je způsob ustájení. Stáj (dá-li se stájí vůbec nazvat) se skládá z přístřešku, který je ze tří stran chráněný. Čtvrtá otevřená strana je situována na jih, aby slunce toto místo co nejvíce prohřívalo. Koně zde nemají klasickou podestýlku, ale leží na speciální povrchu zvaném „softbed“ z gumových polštářů, chcete-li matracích. Ty jsou 6 cm vysoké a po došlápnutí na ně se krásně vytvarují. „Někteří koně k tomuto způsobu ‚nocování‘ bývají zpočátku nedůvěřiví. Stalo se nám v konkrétním případě, že si jeden z koní raději první noc lehnul na hromadu hnoje, záhy ale zjistil, že na těchto gumových matracích je to o mnoho pohodlnější a tráví na nich více času, než na klasické podestýlce.

Hned kousek od stájového přístřešku (a také u krmných boxů pro objemové krmivo) je ještě jedna rarita, kterou asi jinde než v aktivní stáji nenajdete – záchod pro koně – obdélník vymezený bidly a nastlaný slámou. Ano, opravdu je to možné – koně umí chodit na záchod! „Tím, že tam mají slámu, zatímco na zpevněných plochách a v ustájení nikoliv, je jim tam zejména močení pohodlnější. Jednoduše jim to necáká na nohy. Samozřejmě z pastviny nebo z pískové plochy na záchod neodejdou,“ upřesňuje Radovan Vyšín.

 

Prostorný paddock jako obývák

Nejvíce času koně tráví v prostorném paddocku, tedy ve výběhu upraveném pro celoroční používání. Jeho povrch je pískový, s drenážemi a zpevněný plastovými voštinami. „V těchto prostorech se odehrává veškerý základní život koní. Ve stejném okresku areálu je také místo, kde se spí. Prostor paddocku je roztažený a rozčleněný pomocí bariér, aby koně chodili delší trasu. Neměl by zde chybět např. kus kmene stromu, který má mj. sociální úlohu v rámci koňské hierarchie. Dominantnější kůň za něj může zahnat podřízeného jedince. Není to sice žádná velká zábrana, ale je to dostatečné pro akceptovatelný ústup a tím bývá problém vyřešen,“ vysvětluje Radovan Vyšín.

Na paddock navazují další (již většinou travnaté) výběhy a je možné k němu zařadit i několik automatů – např. na jádro. Vše samozřejmě záleží na tom, pro jak velkou skupinu koní je areál budován,“ dodává Vyšín.

 

Výhody a pozitiva pro koně i pro lidi

Kromě patrných výhod pro koně (jejich individualizace a motivace k pohybu), jsou zde i nesporné výhody pro majitele stáje, resp. koní. Sekundárním efektem je totiž velká úspora práce a v neposlední řadě i podestýlky a sena, které se mnohdy do podestýlky zašlape.

Na jednu skupinu koní, podle německých zkušeností, jsou třeba v letních podmínkách pouze 2 hodiny práce a v zimních podmínkách cca 2,5 hodiny. Navíc – obstarání koní není časově vázané na konkrétní hodinu, takže ‚sedlák‘ si tuto činnost může načasovat jak zrovna potřebuje. Koně vše dostanou až ve správný okamžik podle nastavení v počítači.

Systém aktivní stáje je využitelný nejen pro rekreační koně, ale i pro koně využívané do sportu. Největší problém je spíše v lidech. „Jak již bylo v minulosti uvedeno v Jezdectví, aktivní stáj je prakticky vhodná pro každého koně, ale jen pro polovinu majitelů. – To lze jen potvrdit. Mnozí lidé jsou přesvědčení, že boxové ustájení je pro jejich koně to jediné správné, ale není tomu tak. Snad jen pro pár jedinců, připravovaných do vrcholového sportu stupňů T (tudíž se zvláštním režimem), příp. pro plemenné hřebce, by byla volná stáj nepříliš ideální. Pro naprostou většinu koní (využívaných např. do stupně L nebo S) – a tudíž i pro většinu majitelů (troufám si říci že 99 %) – je aktivní stáj vyhovující varianta,“ říká Radovan Vyšín a pokračuje: „Další důležitý přínos aktivní stáje je pro majitele, kteří se ke svým koním kvůli pracovním povinnostem nedostanou každý den. Ti, co je mají ustájené v boxové stáji je musí chtě nechtě nějak vypohybovat. V aktivní stáji se kůň opohybuje přirozeně při cestě za každodenní potravou a majitel tak za ním nemusí každý den.“

Dalo by se říci, že je až nepochopitelné, proč se k nám dostala tato stájová novinka až nyní. Překážka totiž není až tak moc v investicích, které se řádově pohybují jako při budování klasického areálu s boxovým ustájením. „V principu není daný poměr ceny mezi klasickou a aktivní stájí. Velmi orientačně však lze říci, že to, co se uspoří na budově, tak to stráví technika krmných automatů a zpevněný paddock. V důsledku ale záleží na velikosti skupiny a hlavně na tom, jak chce mít investor zařízení technicky dokonalé. Je totiž několik typů automatů – některé jsou jednoduché, jiné složitější,“ říká Radovan Vyšín.

V Německu je nárůst počtu aktivních stájí obrovský a specializované firmy jen stěží stíhají všechny zakázky. Některá zařízení přecházejí na volné ustájení zcela, jiná si ponechávají část kapacity pro boxové ustájení. Společnost pro volné ustájení (LAG) dokonce přiděluje jednotlivým aktivním stájím hvězdičky za kvalitu ustájení a podmínek, které poskytují. Maximum je pět hvězd stejně jako u hotelů.

V České republice se kromě již hotové stáje v Žižkovci u Hradce Králové buduje ještě jedna stáj na Benešovsku. „V plánu je ještě několik dalších projetků, které čekají např. na stavební povolení. Jiné jsou zase ve fázi, kdy se investor nadchl pro možnost aktivního ustájení až během budování klasického nového areálu a nyní se projekt boxové stáje předělává na aktivní,“ prozradil Vyšín. Na pravý boom aktivních stájí Česko stále ještě čeká, stejně jako na první aktivní stáj s komerčním provozem, kde si budou moci takto ustájit své koně i méně movití majitelé... Provozovatelům stáje v Žižkovci tak zbývá jen tiše – a někdy i nahlas – závidět!

 

***zvlášť***

Základní parametry pro aktivní stáj

- Prostor pro přístřešek: 8 – 12 m2 na jednoho koně

- Základní zpevněný výběh: 50 – 70 m2 na jednoho koně

- Návaznost na další pastviny

- Umístění pozemku na prosluněném místě (např. severní strana kopce je nevyhovující)

- Možnost stínu v letním období (vysoké porosty, resp. další přístřešky)

***

 

Hurá na Safari!

Manželé Petra a Nader Safariovi se koním věnují něco málo přes deset let. Nedá se tedy říci, že by měli koně v krvi již od narození, ale k srdci jim přirostli tak, že jim zásadně ovlivnili cestu životem a díky jim nakonec dali přednost České republice před odjezdem do Ameriky za pracovní příležitostí.

Manželka je sportovně hodně nadaná a v minulosti jsme vyzkoušeli různé sporty – tak např. tenis, který ale v mém podání vypadal spíše jako baseball, nebo golf. O něm však Petra řekla, že sport, u kterého se nezpotí, pro ní není sport,“ začíná své (mnohdy veselé) vyprávění o cestě ke koním Nader Safari. „Pak jsme dostali při jedné firemní akci pozvánku do kladrubského hřebčína, kde se nám moc líbilo. Zde jsme se dozvěděli také o hřebčíně v Chlumci u manželů Půlpánových, kde jsme posléze začali jezdit. Tři týdny po naší první návštěvě se tam konal parforsní hon a nás zajímalo, kolik hodin výuky jízdy na koni bychom museli absolvovat, abychom se honu mohli jednou zúčastnit. Tenkrát Petr Půlpán pronesl do větru: „asi 150 hodin“. A my to vzali vážně! Jezdili jsme tam prakticky každý den a o víkendech jsme dokonce dopoledne i odpoledne!“ Po nějaké době si nakonec Safariovi pořídili svého koně, přestože se tomu zpočátku bránili. „Kůň není věc a nelze si ho koupit jen tak. Je to velká zodpovědnost. Nakonec jsme to ale po čase nevydrželi. Pak přišel druhý kůň, třetí... – Jezdili jsme na parforsní hony i do Německa, prožili jsme si také sportovní období, kdy jsme vyzkoušeli parkury. A přišlo i méně pěkné období, kdy člověku připadá, že udělá v ježdění jeden krok vpřed a tři zpět. Od závodění jsme brzo upustili, jelikož se nám na nich nelíbila někdy až příliš bojovná atmosféra. Čekali jsme, jak si ‚zetkové‘ soutěže užijeme a zatím jsme byli svědky ne zrovna přátelského prostředí. Stresu a ctižádosti máme dost z práce a tak jsme něco podobného nechtěli absolvovat u koní. Navíc vstávat v sobotu v šest ráno, abychom v devět mohli být na závodech nebylo také to, po čem jsme snili,“ popisuje Petra Safari.

 

K aktivní stáji přes bosonožství

Tím, že jsem z Německa, a hodně jsem četl tamní literatury o koních, tak jsem se dozvěděl, že zhruba před 10 – 15 lety tam došlo k emancipaci tzv. hobby jezdců, kteří byli v podobné depresi, že nejsou ‚IN‘, když neskáčou zrovna jako Ludger Beerbaum, jako my teď v Čechách. Poté, co se sdružili, již neměli takový pocit méněcennosti. Vytvořila se tam poměrně silná komunita lidí, kteří si jasně řekli, že aktivní závodění nemají zapotřebí – nechtějí vyhrávat, ale chtějí ‚jen‘ umět jezdit... – Touto cestou jsme se dostali k tématu ‚bosonožství‘, kterému fandíme, přestože se neřadíme k ortodoxním vyznavačům uvedených metod. Považujeme to za skvělou věc – 4 z 5 našich koní jsou nekovaní – a sami si je strouháme. Podkovář k nám ale čas od času jezdí. No a od bosonožství není daleko k volnému ustájení. Vystřídali jsme některé stáje, ale nebylo to nikdy to pravé. Všude bylo něco a tak jsme se zhruba před třemi lety rozhodli, že si vybudujeme vlastní stáj,“ pokračuje Nader ve vyprávění. Po téměř dvou letech našli Safariovi lokalitu v Žižkovci, kde postupně začali ‚na zelené louce‘ budovat zcela nový areál, který byl od počátku koncipován jako aktivní stáj. „Vloni v srpnu nastoupili dělníci a měli jsme podmínku, že do Vánoc tady chceme jezdit.“ Krmné automaty, které jsou pro aktivní stáj charakterizující, však byly namontovány až letos počátkem června.

 

Koně zpět do boxu? Nikdy!

Safariovi mají celkem pět koní. Kromě dvou byli až do přestěhování do Žižkovce všichni ‚boxoví‘ koně. S přivykáním na aktivní stáj však problémy neměli. „U prvního koně je člověk hodně opatrný, u ostatních je již odvážnější. Když člověk vidí, jak jsou zde spokojení, je přesvědčen, že udělal dobře. Naši koně pomalu neznají veterináře! Navíc jsou oproti minulosti naprosto psychicky vyrovnaní, klidní a komunikativní. Aktivní ustájení má podle nás jen samé benefity – pokud nepočítáme skutečnost, že koně jsou špinavější, sem tam se vzájemně okusují a v zimě jsou samozřejmě hodně chlupatí. Lidé, kteří jsou zvyklí na boxové stáje, tvrdí, že kůň pak nemůže pořádně fungovat pod sedlem, ale není to pravda. Přestože se za den docela dost nachodí, při ježdění nejsou unavení a mohou naprosto normálně pracovat. Naopak jsou mnohdy více uvolnění a je docela zajímavé, že některé drezurní cviky dělají sami od sebe i ve výběhu. Nazpátek bychom ustájení našich koní zkrátka nikdy neměnili,“ uzavírá Petra Safari.

 

Josef Malinovský

Foto autor (12) a archiv manželů Safariových (1)

 

Popisky:

1 – Koně v Žižkovci mají k dispozici mj. prostorné pastviny.

2 – Šťastná rodina Safariových se šťastnými koňmi.

3 – Stájový přístřešek, u kterého je také krmný box na jadrná krmiva a za ním je situován napájecí sektor, spojují s dalšími částmi areálu (krmné boxy na objemová krmiva, paddock, pastviny apod.) zpevněné cesty. Ty jsou zčásti vysypané oblázky a zčásti obložené voštinami.

4 – Do krmného boxu je kůň vpuštěn pouze tehdy, pokud již má podle počítače na žrádlo nárok. Dobu strávenou u sena mají rozdělenou na několik časových úseků během dne (např. 5x denně 12 minut).

5 – Maximální přiblížení přirozenému životu koní je patrné i u napájení. To je sice zajišťováno klasickou napáječkou, které známe z boxového ustájení, ale umístěna je v nádrži s několika centimetry vody. Koně se tak napájí skoro jako na břehu řeky. – Někteří neodolají ani brčálově zelenou vodou. :o)

6 – Kdo by si pomyslel, že i koně umí chodit na záchod...

7 – Jadrné krmivo se koním odsype přímo ze zásobníku přesně podle naprogramovaného množství v počítači. Jakmile kůň dožere ze žlabu, který je umístěn „přirozeně“ na zemi, otevře se mu východ na boční straně a do krmného boxu může vstoupit další strávník.

8 – Pokud koně něco svědí na boku či na zádech, není nic lehčího, než si zajít pod masážní kartáče.

9 – Zda má konkrétní jedinec nárok na stravu, to počítač rozezná podle čipu, který mají koně umístěn v obojku na krku.

10 – Pomocí tohoto jednoduchého systému lze řídit chod stáje. Samozřejmě je možné k zařízení připojit notebook a vše dělat na dálku.

11 – Není podlaha, jako podlaha. Tyto gumové rohože jsou spíše polštáře, na kterých se koním leží naprosto pohodlně.

12 – V areálu nechybí prostorná jezdecká hala, kde se konají také různá soustředění. V areálu s pěti koňmi by to jinak byl nepřekonatelný luxus... Nemyslíte? :o)

13 – Letecký pohled na celý areál několik týdnů před kompletním dokončením: 1. stájový přístřešek s krmným boxem pro jadrná krmiva, 2. napájení, 3. paddock, 4. propojovací cesty, 5. krmné boxy pro objemová krmiva, 6. záchod pro koně.